Zajímavosti ze světa motorů

Automobil - osvobození, nebo zotročení?

Automobil nepochybně patří ke všednímu životu, přinejmenším v zemích označovaných jako „vyspělé”: ve Francii připadá přibližně jeden na čtyři obyvatele. Ačkoli mu konkurují prostředky hromadné dopravy (vlak, autobus, letadlo), získává stále výsadnější postavení v osobní a rodinné přepravě. V životě průmyslové země mají mimořádný ekonomický význam také nákladní vozidla - velké kamiony i menší dodávky.

Nejstarší skutečný automobil (tedy samostatně se pohybující prostředek), byl tahač pro přepravu těžkých nákladů, který zkonstruoval francouzský technik Joseph Cugnot v roce 1763. Tento trojkolový vůz vybavený parním strojem byl vyroben pouze v jediném exempláři: stěží dosahoval rychlosti 4 km/h.

Po mnoha pokusech se v Německu díky Nikolausu Ottovi zrodil spalovací motor (1863). V následujících letech Francouzi Panhard a Levassor zkonstruovali první vůz vybavený řazením, zatímco bratři Michelinové předvedli první snímatelnou pneumatiku se vzduchovou komorou, kterou tři roky předtím vynalezl Skot Dunlop. První vozy jezdící na „benzínový plyn“ již byly vybaveny množstvím příslušenství používaného dodnes.

Boj o rychlost a pohodlí automobilů

Od r. 1898 si opravdoví boháči mohli koupit první automobily - vydali za ně částky, které se nám dnes zdají obrovské. Tyto vozy neměly rychlé motory, nenabízely ani pohodlí, ani bezpečnost a k uvedení do chodu vyžadovaly pořádnou sílu: natáčely se klikou!

Všechno se změnilo s příchodem amerického konstruktéra Henryho Forda. R. 1908 zahájil sériovou výrobu pověstného modelu „T“, vyráběného po tisícovkách. Ve Francii ho brzy následovali Peugeot,Renault a Citroën, který r. 1919 zavedl ve svých pařížských dílnách na Javelově nábřeží pásovou montáž.

Dnešní sériové automobily jsou výkonnější a bezpečnější než nejluxusnější berlinety oné heroické doby: jen zřídka dojde k těžké dopravní nehodě způsobené mechanickou závadou. Na druhé straně dnešní automobily dosahují mnohem vyšších rychlostí, a proto jsou mnohem nebezpečnější.

Pařížský autosalón každoročně láká množství návštěvníků, kteří touží vidět nové modely a technická zlepšení. Jejich principy se často zkoušejí na závodních automobilech. Stále automatizovanější velkosériová výroba dovoluje snižovat výrobní náklady a vybavovat vozy dokonalejšími součástmi.

Složení automobilu

Automobil je vlastně „obydlí", které se přemísťuje. Tím jsou dány tři hlavní části, z nichž se skládá: kostra (podvozek, karosérie, skořepina), mechanismus motorový a mechanismus řídicí (kola, zavěšení, řízení).

Kostra vozu

Základ, na který se montují jednotlivé díly, může být podvozek vyrobený ze spojených kovových nosníků, nebo samostatná skořepina, kde hlavní díly karosérie přispívají ke zvýšení pevnosti celku.

Vnější tvar vozu se velmi pečlivě studuje, obdobně jako konstrukce lodí či letadel. Při jízdě, zvláště ve vyšších rychlostech, by měl automobil klást co nejmenší odpor vzduchu. Výzkum aerodynamiky je tedy velmi důležitý nejenom z hlediska rychlosti a spotřeby paliva, ale také pro dobrou stabilitu vozu na silnici.

Motor

Aby se automobil mohl rozjet, je třeba převádět na kola energii dodávanou motorem. Zařízení, které odpojuje nebo připojuje otáčející se hřídel motoru k hnacím kolům automobilu, se nazývá spojka. Umožňuje plynulý rozjezd bez zablokování motoru. Za ní následuje převodovka, hnací hřídel a nakonec diferenciál. Ten dovoluje, aby se hnací kola otáčela v zatáčce různými rychlostmi. Kolo na vnějším oblouku totiž musí urazit větší vzdálenost než kolo na oblouku vnitřním.

Pro chod motoru je velmi významná elektřina. Akumulátory, zdroje elektrického napětí, dodávají proud startéru a svíčkám ve válcích motorů, které zažehují palivovou směs. Samozřejmě je elektřina třeba i pro světlomety, blinkry, stěrače a další elektrická zařízení. Elektroinstalace v automobilech se samozřejmě musí kontrolovat a provádět elektrorevize. Akumulátory dobíjí při běhu motoru alternátor nebo dříve používané dynamo.

Řízení a brzdění

Přední kola natáčí řidič do správného směru pomocí volantu. Z něho se pohyb přenáší a zesiluje prostřednictvím převodovky řízení a posilovače řízení. Zatáčení není technicky nijak snadné, neboť kola musí projíždět po přesně rovnoběžných drahách, aniž by se smýkala. Jedno kolo je třeba natáčet víc než druhé, což zajišťují řídící ramena spojena řídící tyčí.

Řidič brzdí sešlapováním ovládacího pedálu kapalinového převodu, který působí na brzdy. Jejich destičky jsou pokryty azbestem. Jen tak snesou vysoké teploty vznikající při tření, které zpomaluje otáčení kol.

Automobil ve společnosti

Automobil je nádherný vynález: nejenže se stal pro člověka vzácným pomocníkem, ale také mu poskytuje překrásný prostředek zábavy i odpočinku. Působí mu však také mnohé potíže.

Automobil zaplavuje náš svět. Počet vozů ve Francii přesahoval v polovině 80. let 19 miliónů a každý z nich ročně ujel v průměru 12 600 kilometrů. Ve Francii jsou díky automobilu zaměstnány stovky tisíc lidí — automobilový průmysl zde představuje prvořadé průmyslové odvětví (výroba, opravy, doprava, pojištění atd.).

Ať už oprávněně či ne, automobil se stal všední potřebou. Trpí tím prostředky hromadné dopravy, neboť osobní automobily narušují jejich postavení a zdražují jejich provoz. Plní města, mění jejich tvář, lidé si odvykají chodit pěšky. Navíc stovky tisíc lidí na celém světě přijdou každoročně o život nebo se zraní při dopravních nehodách.

Automobil „otravuje" ovzduší. Spalovací motory produkují kromě jiného oxid uhelnatý, velmi jedovatý plyn. Ve světě je proto stále patrnější snaha omezit jeho množství vhodnějším složením palivové směsi a lepším spalováním. Boj proti znečišťování ovzduší přiměl odborníky k výzkumu tichých a čistých elektromobilů a hybridních vozů. Jejich vývoj však přináší množství obtíží: nezbytné akumulátory jsou příliš hmotné, velmi rozměrné a bez nabíjení s nimi nelze ujet větší vzdálenost.

V některých městech se tak rozvíjí půjčování osobních vozidel v ramci jednoho systému - jeden vůz tak za poplatek může používat více zaregistrovaných uživatelů. Šetří se tak peníze i životní prostředí (nemusí se vyrobit tolik vozidel). Pro podnikatele existují také firmy nabízející pronájmy dodávek nebo pronájem nákladních vozidel

Šílenci za volantem

Někteří jinak slušní a ohleduplní lidé se v automobilu změní v kruté a hrubé tvory. Rozehřátí výkonem svého stroje a oklamáni pocitem bezpečí, který jim poskytuje vnitřek vozu, mají na obyčejné silnici pocit, že jedou významný závod, třeba čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans, a ohrožují nejen sami sebe, ale i ostatní.

Rostoucí počet automobilů a jejich vyšší výkony se neobejdou bez stále přísnějších předpisů, které člověka za volantem vedou k opatrnosti: obtížněji se získává řidičské oprávnění, omezuje se rychlost, předpisuje se povinné bezpečnostní vybavení (pásy) a povinná, pravidelná technická prohlídka. Děti se již ve škole učí základním znalostem silničního provozu, osvojují si taková pravidla, aby z nich jednou vyrostli automobilisté vědomí si své odpovědnosti.

Mgr. Jan Kalivoda - akreditovaný dopravní psycholog s 35 letou praxí v oboru. Objednejte si dopravně psychologické vyšetření pro skupiny i jednotlivce. Individuální přístup samozřejmostí.

Automobilový sport

Automobilové závody jsou pravděpodobně jedním z nejnebezpečnějších a nejnákladnějších sportů. Přesto však nechybějí ani piloti ochotní riskovat vlastní život, ani výrobci ochotní investovat závratné sumy. Závodníci jsou v zajetí vášně. Pro výrobu zase automobilové závody představují dobrou reklamu, ale především zůstávají nenahraditelnou zkušební laboratoří pro vývoj nejrůznějších technických zlepšení.

Lze říci, že vše, čím se liší moderní automobily od prvních tříkolek na petrolej, je výsledkem závodů a jimi vyvolaných potřeb. Nutnost jezdit stále rychleji si vyžádala nejen zvyšování výkonu motorů, ale umožnila i zdokonalit řízení, pérování, brzdy, pneumatiky, pohonné hmoty... Obava z poruchy dovedla příslušenství (elektrické přístroje, svíčky, karburátory, čerpadla na olej, atd.) téměř k dokonalosti. Noční závody zase přinášejí vývoj stále výkonnějších světlometů.

Závody a závodní vozy

Automobilové závody se dnes dělí do tří velkých kategorií: na čistě rychlostní závody, běžně označované jako velké ceny; závody vytrvalostní, z nichž nejznámější je 24 hodin v Le Mans, a rallye, jako je například Rallye Monte Carlo.

Vozy, které se zúčastňují jednotlivých závodů, musí přesně vyhovovat předpisům daným mezinárodní automobilovou federací. Mohou to být buď závodní vozy v pravém slova smyslu, nebo více nebo více či méně uzpůsobené cestovní vozy. Mezi čistě závodními vozy, které závodí pouze na uzavřených drahách, najdeme jednomístné a dvoumístné automobily.

Automobily z kategorie „cestovní” mají povinné doplňky, které umožňují alespoň teoreticky „normální”použití: startér, stěrače, světlomety apod. Ve skutečnosti se i tyto vozy velmi liší od sériových modelů, zvláště od doby, kdy Mezinárodní sportovní komise u těch nejvýkonnějších vozů odmítla požadovat výrobu minimálního počtu kusů.